01
Časopis pro reflexi křesťanských souvislostí v sociálních a humanitních oborech

aktuální číslo

Od církve zkoumající znamení doby (GS 4) k církvi rozlišující (EG 43)
Ambros Pavel
Článek reaguje na pociťovanou nutnost vtělovat víru do života, z níž vyplývá také potřeba propojovat teologii s pastorací. Tento požadavek byl hlasitě vysloven na II. vatikánském koncilu, který křesťana vyzývá k rozpoznávání znamení doby. Církev lze vnímat jako velkou loď, jež má lidstvu poskytnout bezpečí a přinést spásu. Soudobý člověk se plaví po moři světa kolísaje mezi nadějí a úzkostí. Právě v tomto kolísání je možné spatřovat znamení doby. Zřejmě však nestačí zůstat u něj. Zkoumání znamení doby je spojeno s vnímavostí pro přítomnost Stvořitele–Otce ve stvořeném světě. Jestliže se od něj posuneme k pastoračnímu rozlišování v ignaciánském slova smyslu, stane se ústřední přítomnost Božího Syna jako počátku a dovršení spásy rozlité do celého Kristova těla, to jest církve. Ústředního významu tak nabývá povelikonoční přítomnost Krista v církvi jako zakoušená a duchovní plodnost rozvíjející jednotu božského a lidského. Autor článku ukazuje, že právě skrze rozlišování, k němuž nově zve papež František, může církev člověka vést k naději.

 otevřít   uložit 

zpět na obsah aktuálního čísla

© 2011-2017 Teologická fakulta Jihočeské univerzity

webmaster@caritasetveritas.cz